Je to bylinka sice poměrně nízká, kvete ale ve skupinách a díky svým sytě žlutým květům nepřehlédnutelná.
Druhým druhem, který jsem znal celkem velmi důvěrně je křivatec český (Gagea bohemica). Je to silně ohrožený druh, kvetoucí stejně časně z jara na xerotermních stanovištích, ovšem nevápencového charakteru. Tím se jeho výskyt stává poněkud „utajený“, nemůžete totiž vsadit na typické krasové oblasti. Drobounké, byť také intenzivně žluté kvítky této rostlinky tak najdete na skalách nad Vltavou v místech, kde Vltava opouští území Prahy, tedy např. kolem Podhoří, také na Pitkovické stráni a potom na řadě lokalit na Znojemsku – nejvíce na skalních výchozech ve východní části NP Podyjí, třeba na Pustém kopci, na Havranickém vřesovišti, ale i na jiných místech. Křivatec český jsem se naučil poznávat právě na Pitkovické stráni, kde se jednotlivé kvetoucí rostlinky i každoročně sčítaly a kde jsem tedy přesně věděl, na kterém místě půlhektarové stepní lokality je najdu. Nejspolehlivějšími byla místa, kde byly cibulky v tenounké vrstvě mechu, pokrývající skálu. Vlastně je křivatec český přímo školním příkladem geofytu, tedy životní formy rostlin, kde nepříznivé období přežívají ta jejich pletiva, která jsou ukryta v zemi; v případě křivatce (a i všech dalších liliovitých) je to právě cibule.
Z Pitkovické stráně si pamatuji, že počet kvetoucích rostlinek mezi roky silně kolísal, takže některé roky byly na kvetoucí rostliny vyloženě chudé, kdy se objevily třeba jen tři květy, většinu let jich ale bylo několik desítek. Ale i bez květů se přítomnost křivatců dala bezpečně poznat podle zcela charakteristických listů, ve tvaru hustě vyrůstajících, drobných, ke konci většinou zatočených zelených vláken. Dokonce se uvádí, že někde mají být populace zcela nekvetoucí, tedy právě jen tyto koberce zelených vláken listů.
Samotné květy křivatce českého byly při pohledu trochu z dálky takové droboučké intenzivně žluté body, těsně přisedlé na povrchu mechu.
Letos jsem na Pustém kopci mezi úžasně dekorativními květy konikleců otevřených (Pulsatilla patens)
pátral po drobných žlutých kvítcích křivatců českých, až jsem tři našel. Sice se mi trošku nezdály, byly poněkud „přerostlé“, ale jinak byly v pořádku a odpovídala i lokalita a čas. Přesto když se u nich zastavil člověk, evidentně botanik, který rostlinstvo na Pustém kopci také prohlížel, zeptal jsem se, spíš tak trochu abych navázal kontakt, zda je to křivatec český. A byl jsem vyveden z omylu – šlo o křivatec rolní (Gagea villosa).
A nasměroval mě na místo s kvetoucími křivatci českými (Gagea bohemica).